Jak poznat pravé 100dolarové bankovky: Průvodce platností

Historie a vznik stokorunové bankovky

Stokorunová bankovka má své pevné místo v naší peněžence i v dějinách naší měny. První stokorunovky se do oběhu dostaly už v roce 1919, když mladé Československo potřebovalo rychle vytvořit vlastní peníze nezávislé na rakousko-uherské koruně. Proč právěsto korun? Byla to částka dost vysoká na větší nákupy, ale pořád dostupná pro obyčejné lidi.

Představte si tu dobu – nový stát, nová měna, potřeba získat důvěru lidí. Ministerstvo financí muselo jednat rychle a vytvořit měnu, které by lidé věřili. Přední umělci a grafici dostali za úkol navrhnout bankovky s národním charakterem. Podobný vývoj mimochodem prošly i americké dolary – jejich stodolarovka se od prvního vydání v roce 1862 změnila k nepoznání.

Zajímavé je srovnání s americkou stodolarovkou, která patří mezi nejbezpečnější a nejpoužívanější bankovky světa. Ta s Benjaminem Franklinem je plná ochranných prvků – speciální vlákna, vodoznaky, inkousty měnící barvu podle úhlu pohledu. A právě tyto vychytávky postupně inspirovaly i naše tvůrce bankovek.

V meziválečné éře měla stokorunová bankovka pořádnou sílu. Za sto korun tehdy koupíte to, na co byste dnes potřebovali mnohem víc. Stala se symbolem ekonomické stability první republiky, stejně jako americká stodolarovka reprezentuje sílu tamní ekonomiky.

Po válce přišla měnová reforma a stokorunová bankovka dostala nový kabát. Komunistický režim změnil vzhled podle své ideologie, ale hodnota sto korun zůstala. To něco znamená, že si zachovala své místo v systému. Americká stodolarovka má přitom Franklina na sobě už od roku 1914 – některé věci prostě fungují.

Zlom přišel po sametové revoluci a rozdělení Československa. Česká republika potřebovala zcela nové bankovky, včetně stokorunovky. Tentokrát se tvůrci zaměřili na historické osobnosti a naši architekturu, samozřejmě s nejmodernějšími bezpečnostními prvky devadesátých let. Americká centrální banka pravidelně vylepšuje zabezpečení svých dolarů – a Česká národní banka jde stejnou cestou.

Dnešní stokorunová bankovka je technologický kousek – hologramy, speciální vlákna v papíře, pokročilá ochrana proti padělání. Zkrátka moderní bankovka, která se nemusí stydět před světovými standardy.

Bezpečnostní prvky proti padělání bankovek

Stopětidolarovka má pověst nejčastěji padělaného amerického peníze na světě. Proto dostala skutečně impozantní arzenál bezpečnostních prvků, které mají padělatelům pořádně znepříjemnit život. Za ty roky prošly tyto ochranné mechanismy opravdu zajímavým vývojem a současná verze z roku 2013 představuje technologický vrchol v ochraně měny.

Co vás na stopadesátidolarovce zaujme jako první? Pravděpodobně modrý trojrozměrný bezpečnostní proužek, který běží napravo od Benjamina Franklina. Není to žádný obyčejný proužek – ten je doslova vetkaný do samotného papíru. Když s bankovkou trochu pohybujete, uvidíte, jak se na něm zvonky mění na čísla 100 a zase zpátky. Tento efekt má svůj důvod – zkuste ho napodobit běžnou tiskárnou a zjistíte, že je to prakticky nemožné. A protože je proužek součástí papíru, vidíte ho z obou stran.

Dole vpravo na přední straně najdete kalamář se zvonkem, který jako by žil vlastním životem. Při normálním pohledu vypadá měděně hnědě, ale stačí bankovkou trochu pohnout a najednou je zelený. Zvonek uvnitř kalamáře navíc vytváří dojem, že se hýbe sem a tam. Tahle optická proměnlivost patří mezi nejtěžší věci na padělání – potřebujete k tomu speciální pigmenty a tiskové technologie, které má k dispozici jen hrstka institucí.

Když bankovku posvítíte proti světlu, objeví se vodoznak s Franklinem. Není to žádný vtip – tento portrét není vytištěný, ale vzniká přímo ve struktuře papíru díky různé hustotě vláken. Vidíte ho z obou stran a má jemné přechody, které autentickou bankovku spolehlivě odhalí.

V samotném papíru jsou náhodně rozmístěná červená a modrá vlákna. Nejsou vytištěná na povrchu – jsou fyzicky zabudovaná do papíru při jeho výrobě. Padělateli se je snaží napodobit barevnými čárkami, jenže skutečná vlákna poznáte na dotek, mají prostorovou strukturu.

A pak je tu ještě mikrotext. Miniaturní písmenka, která bez lupy ani nepřečtete, najdete na Franklinově límci, na peru v jeho ruce nebo podél zlatého pera na pravé straně. Tahle preciznost je nad síly běžných tiskáren a kopírek.

Stoliční bankovka v hodnotě sta dolarů představuje nejen měnovou jednotku, ale symbol ekonomické stability a důvěry v globální finanční systém, jehož platnost je zaručena propracovanými bezpečnostními prvky a tradicí americké centrální banky.

Miroslav Dvořák

Portrét Benjamina Franklina na bankovce

Portrét Benjamina Franklina zdobí stodenní bankovku už víc než století – přesně od roku 1914. Zajímavé přitom je, že Franklin nikdy nebyl prezidentem. Přesto si vysloužil místo na nejvyšší běžně používané nominální hodnotě amerických dolarů. Proč? Prostě proto, že jeho přínos pro vznik Spojených států byl tak zásadní, že si zasloužil tuto poctu stejně jako prezidenti.

Když si stodenku vezmete do ruky, Franklinova tvář vás sleduje z tříčtvrtečního profilu. Není to náhoda – tenhle úhel umožňuje zachytit všechny charakteristické rysy jeho obličeje. Vidíte muže v pokročilém věku, s dlouhými vlasy splývajícími k ramenům, jak to tehdy v osmnáctém století nosili. Jeho pohled jako by vypráběl příběh moudrosti a životních zkušeností, které pomohly formovat celý národ.

Kdybych vám měl popsat, jak je ten portrét vlastně vytištěný, musím říct, že je to opravdové mistrovství. Používá se hlubotisk – metoda, která vytváří takové jemné liniičky a stíny, že tvář skoro vypadá trojrozměrně. A když po bankovce přejedete prstem? Cítíte ty vyryté linie přímo pod prsty. To není jen krásné, ale hlavně praktické – padělatelé s tím mají pořádný problém.

V roce 2013 přišla nová verze stodenky s modernějšími ochrannými prvky. Franklinův portrét trochu zvětšili a posunuli ze středu, aby udělali místo pro modrý bezpečnostní proužek a tu měnící se zvonkohru v inkoustu. Přesto Franklin zůstává hlavní hvězdou přední strany – žádné technické vymoženosti mu neukradly jeho důstojnost.

Barevně je to zajímavé spojení černé a šedé na portrétu, zatímco pozadí hraje s jemnými tyrkysovými a růžovými tóny. Vytváří to nejen pěkný kontrast, ale taky další překážku pro padělky. A pak jsou tam ty ornamentální vzory kolem portrétu a mikrotext – pouhým okem je skoro nevidíte, ale pod lupou odhalí další vrstvu ochrany. Franklinova tvář tak plní dvojí roli: je to umělecké dílo a zároveň propracovaný bezpečnostní systém.

Není náhoda, že právě Franklin dostal tuhle poctu. Jeho vynálezy, diplomatická práce, filozofické myšlenky – to všechno představuje hodnoty, které Amerika ctí dodneška.

Modrý bezpečnostní proužek s 3D efektem

Když vezmete do ruky stodolarovku, pravděpodobně vás jako první upoutá modrý proužek s 3D efektem, který probíhá po pravé straně portrétu Benjamina Franklina. Není to jen nějaká ozdoba – jde o jeden z nejdokonalejších bezpečnostních prvků, jaké kdy americká centrální banka použila. Od redesignu v roce 2013 se tento proužek stal vaším nejlepším pomocníkem při rozpoznávání pravých bankovek od padělaných.

Zkuste si to sami. Nakloňte bankovku sem a tam a sledujte, co se děje. Vidíte ty zvonky? A teď se z nich stala čísla 100, že? A zase zpátky zvonky. Fascinující, viďte? Tento modrý bezpečnostní proužek jako by žil vlastním životem – obrazce se proměňují, pohybují se z jedné strany na druhou, vytváří dojem, že bankovka má skutečnou hloubku. Celý efekt vzniká díky mikroskopickým čočkám, které jsou tak malé, že je pouhým okem nevidíte, ale jejich působení je neomylné.

Představte si, že jste padělatel. Máte nejmodernější tiskárnu, kvalitní papír, dokonce i správné inkousty. Ale tohle? Technologie použitá při výrobě tohoto proužku vás zastaví. Proužek totiž není jen přitištěný na povrchu – je součástí samotného papíru, vtkaný do něj během výroby. Zkuste ho odtrhnout a celá bankovka se rozpadne. Nemůžete ho přenést, nemůžete ho okopírovat běžnou technikou. Právě proto je tak účinný.

Ta zářivě modrá barva není náhodná. Je výrazná, kontrastní, vidíte ji okamžitě. Nemusíte být expert na peníze, abyste si všimli, že něco není v pořádku, pokud tento proužek chybí nebo vypadá divně. Kolikrát jste ve spěchu kontrolovali bankovku pod lampou v obchodě? S tímto proužkem vám stačí běžné denní světlo a pár sekund.

Když se podíváte zblízka – a myslím opravdu zblízka, třeba s lupou – objevíte další vrstvu dokonalosti. Zvonky a čísla 100 vytvářejí optický efekt proměny, který je tak precizní, že každý drobný detail je naprosto čitelný. Nic se nesmáže, nic není rozmazané. Profesionálové z americké tiskárny peněz věděli, co dělají – každý pohyb vašeho zápěstí odhalí stejný, předvídatelný vzorec transformace.

Co je na tom nejlepší? Nemusíte nosit s sebou žádné speciální přístroje ani ultrafialové lampy. Tento bezpečnostní prvek funguje za normálních podmínek, které zažíváte každý den. V kavárně, na benzínce, při placení v restauraci – prostě všude.

Zamyslete se nad tím: padělatel by musel zvládnout nejen dokonalou modrou barvu a přesné umístění proužku. Musel by také nějak zreplikovat složitou optickou technologii, která vytváří vícevrstevnou ochranu proti padělání. Musel by napodobit ten pohyb, tu transformaci, tu hloubku. To je úkol téměř nemožný bez přístupu k technologii za miliony dolarů a know-how, které má k dispozici jen hrstka institucí na světě.

Proto když dnes držíte stodolarovku v ruce a vidíte ten modrý proužek tančit a měnit se, držíte vlastně malý technologický zázrak. Je to důkaz toho, jak daleko jsme zašli v ochraně našich peněz – a zároveň jednoduchý nástroj, který může použít úplně každý z nás.

Vodoznak a měnící se barva inkoustu

Vodoznak patří mezi nejdůležitější ochranné prvky na stokorunové bankovce. Je to chytrý bezpečnostní mechanismus, který vám umožní okamžitě ověřit pravost bankovky bez jakýchkoli speciálních přístrojů. Stačí přiložit bankovku proti světlu a hned uvidíte vodoznak s portrétem Benjamina Franklina na pravé straně. A pozor – nejde o pouhý tisk na povrchu. Vodoznak je skutečně zapracovaný přímo do struktury papíru během výroby, což ho dělá extrémně obtížným na napodobení.

Když bankovku podržíte proti světlu, vodoznak se vám objeví jako světlejší obraz viditelný z obou stran. Klíčová věc? V průsvitu ho máte vidět jasně, ale při běžném pohledu za normálního osvětlení by neměl být patrný. Na pravé stokorunové bankovce je kvalita vodoznaku opravdu působivá – všechny jemné detaily Franklinova portrétu jsou zachyceny s neuvěřitelnou přesností. Právě tahle úroveň detailů dělá padělatelům pořádné problémy, protože ji zkrátka nejde snadno zkopírovat. Proto je vodoznak jedním z nejrychlejších a nejspolehlivějších způsobů, jak poznat pravou bankovku od falešné.

Měnící se barva inkoustu je další fascinující ochranný prvek, který najdete na stokorunové bankovce. Tohle je opravdu chytrá technologie – speciální opticky variabilní inkoust, který mění barvu podle toho, jak na bankovku koukáte. Na stokorunové je použitý pro číslo 100 v pravém dolním rohu na přední straně. Dívejte se rovně? Uvidíte měděnou barvu. Nakloníte bankovku? Číslo se vám rázem změní na zelenou.

Tahle změna probíhá plynule a okamžitě, vytváří působivý vizuální efekt, který se prakticky nedá napodobit běžnými tiskovými metodami. Opticky variabilní inkoust obsahuje speciální pigmenty, které odrážejí světlo jinak podle úhlu pohledu. Technologie výroby tohoto inkoustu je hodně specializovaná a především drahá, což ji dělá nedostupnou pro většinu lidí, kteří by chtěli bankovky padělat. Kombinace měděné a zelené nebyla vybraná náhodou – poskytuje výrazný kontrast a je dobře viditelná i pro lidi s určitými formami barvosleposti.

Když chcete ověřit pravost stokorunové bankovky, vyplatí se zkontrolovat vodoznak i měnící se barvu inkoustu najednou. Tyto dva prvky se krásně doplňují a vytvářejí vícevrstvou ochranu proti padělání. Zatímco vodoznak musíte zkontrolovat proti světlu, měnící se barvu jednoduše ověříte pouhým náklonem bankovky za normálního osvětlení. To vám umožní rychle zkontrolovat pravost během běžné platby.

Mikrotisky a skryté ochranné znaky

Stodolarovky patří mezi nejlépe zabezpečené bankovky na světě. Mikrotisky a skryté ochranné prvky v nich dokážou znemožnit život každému, kdo by se je pokusil padělat. A věřte, že těch prvků je tam opravdu hodně.

Zkuste se někdy podívat na stolárek pořádně zblízka. Co vypadá jako obyčejná tenká čárka nebo prostě jen součást designu, je ve skutečnosti drobounký text. Bez lupy ho prostě nepřečtete. Jenže když si vezmete zvětšovací sklo, najednou vidíte dokonale ostrá písmenka, která by běžná tiskárna nebo kopírka prostě nezvládla.

Kde všude se tyhle mikrotisky schovávají? Třeba kolem límce Benjamina Franklina – tam se pořád dokola opakuje THE UNITED STATES OF AMERICA. Je to udělané tak chytře, že když se na bankovku díváte normálně, vůbec vás to nenapadne. Další mikrotisky najdete u zlatého pera na pravé straně – tam je zase napsáno ONE HUNDRED USA. Ostrost a kvalita těchto textů je naprosto úžasná. Každý pokus o jejich zkopírování končí rozmazaným bordelem, který padělka prozradí na první pohled.

Ale mikrotisky jsou jenom začátek. Ty skutečně zajímavé věci se schovávají ještě hlouběji. Zkuste si někdy vzít stolárek a podívat se na něj proti světlu.Vidíte tam něco? Ano, vodoznak s portrétem Benjamina Franklina. A není to jen tak nějaký otisk – ten vodoznak je přímo zabudovaný v papíře při výrobě. Najdete ho na pravé straně a vypadá úplně stejně jako hlavní portrét na líci bankovky. Má jemné přechody, působí trojrozměrně... To se prostě nedá jen tak napodobit.

Pak je tu bezpečnostní proužek. Není nalepený, není natištěný – je přímo vtkaný do papíru. Obsahuje text USA a číslo 100, ale to není všechno. Máte zrovna po ruce UV lampu? Pod ultrafialovým světlem proužek krásně růžově svítí. Zkuste ho z bankovky nějak sundat nebo tam naopak přidat – papír se vám prostě rozpadne v rukou.

A co teprve ta číslovka 100 v pravém dolním rohu! Nakloňte bankovku sem a tam. Mění barvu, že? Ze zelené na měděnou a zpátky. Tenhle barevně se měnící inkoust je další úroveň ochrany. Nejde ho jen tak koupit nebo vyrobit – jeho výroba je přísně kontrolovaná a běžně dostupná není.

Celé je to vlastně fascinující – kolik vrstev zabezpečení se vejde do jednoho kousku papíru. A to nejlepší? Většina lidí o nich ani neví, prostě bankovku použijí a jdou dál. Ale právě v tom je ta krása – ochrana funguje, i když o ní nevíte.

Platnost starších verzí stokorunových bankovek

Stokorunová bankovka – možná ji právě teď máte v peněžence. Ale co když je to starší verze? Můžete s ní ještě platit, nebo už dávno měla skončit v muzeu?

Podobně jako třeba u amerických dolarů, kde každých pár let přijde nový design stodolarovky, i naše koruny se průběžně mění. Česká národní banka totiž neustále vylepšuje zabezpečení bankovek, aby padělatelům co nejvíc zkomplikovala život. A musíme uznat, že to má smysl – čím lepší ochrana, tím větší důvěra v naše peníze.

Za ta léta prošla stokorunová bankovka několika proměnami. Každá nová série má modernější ochranné prvky – sofistikovanější vodoznaky, lepší bezpečnostní proužky, opticky proměnlivé barvy. Jenže to pak vyvstává otázka: co s těmi starými bankovkami, které máme schované třeba v nějaké krabici po babičce?

Tady máme dobrou zprávu. Na rozdíl od některých zemí, kde vám po pár letech řeknou tahle bankovka už neplatí, běžte ji vyměnit do centrální banky, u nás je to pohodovější. Starší stokorunové bankovky normálně platí dál, pokud je ČNB oficiálně nestáhla z oběhu. Funguje to podobně jako v Americe – i jejich staré stodolarovky z minulého století technicky pořád platí.

Všechny informace o tom, které bankovky jsou v oběhu, najdete na webu České národní banky. Není to žádná raketová věda – vodoznak, bezpečnostní proužek, speciální barvy, reliéfní tisk. Znát tyto prvky se vyplatí nejen obchodníkům, ale úplně každému z nás. Nikdo přece nechce přijmout padělek, že?

V praxi to ale může být trochu komplikovanější. Banky musí přijmout všechny platné emise – to je jejich povinnost. Ale co běžný obchod nebo restaurace? Tam může prodavač na starší bankovku koukat trochu nedůvěřivě, protože ji prostě běžně nevidí. Je to pochopitelné – raději si člověk dvakrát zkontroluje něco, co mu přijde neznámé. Stejně jako když obchodník kdesi v Asii váhá nad přijetím staré americké stodolarovky, i když je oficiálně platná.

Máte doma opravdu staré nebo poškozené stokorunovky? Vyměňte si je v ČNB nebo v běžné bance, je to zdarma a dostanete čerstvé bankovky s nejnovějším zabezpečením. Obzvlášť když je ta vaše už hodně opotřebovaná nebo třeba trochu natržená – s takovou můžete narazit na problémy. Ono i ta nejpoctivější bankovka po letech v peněžence vypadá, že toho už zažila dost.

Jak rozpoznat pravou bankovku od padělku

Jak poznat pravou stodolarovku? Není to žádná věda, ale chce to vědět, na co se dívat. Opravdové stodolarové bankovky mají spoustu ochranných prvků, které padělatelé jen těžko dokážou napodobit. A pozor – nespoléhejte se jen na jednu věc. Vždycky je lepší zkontrolovat víc znaků najednou.

Co byste měli vidět jako první? Modrý trojrozměrný bezpečnostní proužek na levé straně od Benjamina Franklina. Tenhle proužek není jen natištěný – je přímo vetknutý do papíru. Zkuste bankovku naklopit a uvidíte, jak se tam zvonky mění na stovky a zase zpátky. Tohle není něco, co by se dalo udělat na běžné tiskárně. Padělatelé to buď úplně vynechají, nebo tam nalepí nějaký plochý proužek, který ale ten kouzelný efekt prostě nemá.

Když si bankovku posvítíte, měli byste vidět vodoznak s Franklinem napravo od jeho portrétu. Vidíte ho z obou stran a není to žádný tisk – je to součást samotného papíru, vytvořená při výrobě různou hustotou vláken. U padělaných bankovek tam často najdete jen vytištěný nebo nakopírovaný obrázek. Hned poznáte, že je to jen něco namalovaného na povrchu.

Teď si dejte pozor na stovku v pravém dolním rohu. Nakloníte bankovku a ona změní barvu – z měděné na zelenou. To dělá speciální inkoust, který reaguje na světlo. Padělatelé se k němu těžko dostávají, takže u falešných bankovek buď číslice barvu nemění vůbec, nebo jen velmi slabě.

A co samotný papír? Pravé dolary se tisknou na speciálním papíru z bavlny a lnu, ne z obyčejné buničiny. Když si ho vezmete do ruky, má specifický pocit. A když se podíváte pozorně, uvidíte v něm červená a modrá vláknka roztroušená po celém povrchu. Padělatelé používají normální papír a vláknka se snaží namalovat – jenže ty čárky prostě nevypadají jako opravdová vlákna zabudovaná uvnitř.

Kde a jak vyměnit poškozené bankovky

Poškozené bankovky? To se stává každému, kdo běžně pracuje s hotovostí. Stolidarové bankovky patří k těm nejhodnotnějším a zároveň nejčastěji padělaným, takže když se vám taková bankovka natrhne nebo pomačká, určitě chcete vědět, co s tím.

Dobrá zpráva je, že nemusíte propadat panice. Existují ověřené způsoby, jak poškozenou bankovku vyměnit. Možná jste si ji nechali omylem v kapse a prošla pračkou, nebo se prostě jen natrhla při běžném používání. Stává se to častěji, než si myslíte.

Nejjednodušší cesta vede přes komerční banky, které nabízejí směnárenské služby. Česká spořitelna, Komerční banka, UniCredit Bank – ty větší instituce obvykle poškozené dolary přijímají. Jenže pozor: každá banka má trochu jiná pravidla a hlavně, ne každá pobočka tuhle službu poskytuje. Vyplatí se tedy předem zavolat a ověřit si, jestli vaše konkrétní pobočka vůbec poškozené bankovky řeší.

Zásadní je, jak moc je ta bankovka vlastně poškozená. Banky většinou vyžadují, aby bylo zachováno aspoň padesát procent původní bankovky a aby byly viditelné základní bezpečnostní prvky. Co to konkrétně znamená? Musíte prokázat, že jde o pravou stolidarovou bankovku – vodoznak, bezpečnostní proužek, měnící se barva číslic, mikrotext. Tyto prvky musí být stále rozpoznatelné, jinak nemáte šanci.

Jak to celé funguje? Přijdete do banky, ukážete poškozenou bankovku pracovníkovi, který ji vizuálně zkontroluje. Banka pak posoudí, jestli splňuje podmínky pro výměnu. Někdy budete muset vyplnit formulář a popsat, co se vlastně stalo. Čekání může trvat různě dlouho – od pár dní až po několik týdnů, záleží na tom, jak komplikovaný váš případ je.

Existuje i cesta přímo přes americké úřady. Bureau of Engraving and Printing má speciální oddělení právě pro poškozené bankovky. Jenže tady je háček – musíte bankovku poslat do Států, celý proces trvá klidně i měsíce a u menších částek se to kvůli poštovnému a administrativě prostě nevyplatí.

Co směnárny? Teoreticky možnost, prakticky spíš slepá ulička. Směnárny jsou na poškozené bankovky mnohem přísnější než banky a často je prostě neberou. A když už je vezmou, počítejte s tím, že vám nabídnou horší kurz.

Nejčastější místa výskytu padělaných bankovek

Padělané stodolarovky? To je opravdu vážný problém, se kterým se potýkají lidé i firmy po celém světě. Americká stovka patří mezi nejčastěji paděláné bankovky vůbec – není divu, platí prakticky všude a má velkou hodnotu.

Kde na vás padělky číhají nejčastěji? Letiště a turistická centra jsou opravdová mina. Směnárny v turistických oblastech, hlavně ty pochybné bez pořádné kontroly, můžou být pěkně problematické. Představte si, že právě přiletíte, jste unavení, spěcháte na hotel a potřebujete vyměnit peníze. V takové chvíli málokdo důkladně kontroluje každou bankovku. A právě tohoto zmatku některé nekalé směnárny využívají – ať už vědomě, nebo proto, že samy nevědí, že mají padělky.

Tržnice a pouliční trhy? Tam to máte ještě horší. Všechno jde rychle, kolem vás se tlačí davy, prodejci volají svoje zboží... V takovém shonu zkrátě není čas ani klid na to, abyste si pořádně prohlédli každou bankovku. Mnozí prodejci na trzích jsou přitom sami oběťmi – někdo jim podstrčil padělek a oni ho nevědomky dál předávají. Přestože stovky mají spoustu bezpečnostních prvků, jejich ověření prostě nějakou chvíli trvá.

Prodáváte auto? Elektroniku? Šperky? Tady je třeba být obzvlášť opatrní. Soukromé transakce s větší hotovostí jsou pro padělátory jako dárek. Kupující na vás může tlačit, abyste obchod rychle uzavřeli, a vy nemáte po ruce žádný detektor bankovek. Spoléháte se jen na vlastní oči – a to je přesně to, v co padělatelé doufají.

Menší obchody a restaurace bez detektorů nebo proškolených zaměstnanců? Další snadný cíl. Personál má plné ruce práce, fronta se táhne, není čas každou bankovku zkoumat pod lupou. Přitom základní znalost bezpečnostních prvků stovky by měl mít každý, kdo s hotovostí pracuje.

A pak jsou tu noční podniky – bary, kluby, kasina. Šero, hluk, rychlé tempo... V takovém prostředí se vodoznaky, bezpečnostní vlákna nebo měnící se barva inkoustu kontrolují opravdu těžko. Padělatelé to vědí a právě taková místa si záměrně vybírají.